12.5.2009 – Za rok a pár dní, co autobus mám se toho událo poměrně dost. „Zachráněný autobus ŠD11 2040 byl vidět normálně z vlaku hlavní tratě (ČR) – Kúty – Bratislava kousek za zastávkou Plavecký Štvrtok. Postával vedle hřišť místní tělovýchovné jednoty. Jednou jsme měli cestu kolem autem, takže jsme zajeli až k němu a zjistili pouze pohledem jeho stav. To jsem ještě netušil, že zanedlouho budu jeho majitelem. Ovšem nakonec nikdo nechtěl mít prsty v jeho odkoupení a následné dopravě do ČR, na SK se taky nikdo takový nenašel. Jeden kolega však přislíbil pomoc při přepravě a i následné péči o něj, takže jsem se rozhodl, že rozbiju pomyslné prasátko a autobus zachráním sám. Stačilo na internetu nalistovat příslušnou stránku obce a obstarat si přes pracovnici ObÚ číslo na předsedu místního klubu. Jak jsem správně odhadnul, autobus byl ve stavu, ve kterém nebylo jeho provozování v následující sezoně bez další investice možné. Předseda klubu mi sdělil, že autobusu jsou již dny sečteny (na květen byla plánována jeho fyzická likvidace) a v případě souhlasu výboru nic nebrání v jeho odkupu. Situace tak nabrala rychlý spád a za dva týdny a dva dny jsme již jeli s kolegy přes noc do Plaveckého Štvrtku, kde jsme měli ráno autobus přebrat. Po zkušební jízdě a následném zaplacení a podepsání kupní smlouvy už zbývalo jediné, překonat více než 300 km do nové domoviny. Vzhledem k velmi špatnému stavu brzd a absenci pojištění a STK (která byla propadnuta jen něco přes měsíc) jsme se rozhodli, že celou cestu vykoná nový přírůstek na tyči za druhým vozem. Pro zkušené netřeba asi dodávat, že více než dvanáctihodinová cesta se neobešla bez kritických chvil různého charakteru, které se naštěstí podařilo překonat.
Autobus se nyní právě rok pozvolna upravuje do stavu, aby mohl vykonat technickou prohlídku a poté dostat nové papíry. Renovace do původního stavu, ve kterém jezdil u Čedoku Bratislava, je však hudba vzdálené budoucnosti a ani si nejsem jist, jestli bude ještě v mých rukou. Podstatné pro mě je, že autobus unikl jisté smrti. Mimochodem, jedná se o poměrně vzácnou verzi ŠD11 2040 s náporovou klimatizací, kterých se do dnešních dnů nezachovalo tak hodně, jako běžnější verze ŠD11 2040T. Článek o záchraně stejného autobusu z 8.5.09 mě inspiroval přidat i svojí zkušenost. Zárověň tím chci poděkovat lidem, kteří svojí pomocí a mnohdy s obrovským osobním nasazením pomohli k zachování dalšímu autobusu řady Š11.“
-Atmák-
Přikládám ještě fotku nálezového stavu, interiéru a poté fotku z „probouzení“ na jaře. Přehlášení na české papíry je však ještě dost daleko, ještě mě čeká oprava předních brzd, tlumiče, spojky a dalších věcí, jenže člověk, který tyto těžké opravy provádí, má od ledna zlomený kotník a nemůže tak pracovat. Zároveň člověk musí zajišťovat nějaké ty finance, přecejen parkování pod střechou mě stojí docela dost a i různé náhradní díly, to určitě znáte sám velmi dobře.
Pridajte prvý komentár